Pavel Hrabec

S angličtinou jsem se prvně setkal ještě před zahájením povinné školní docházky. Nemohu říct, že by to byla láska na první pohled, ale „něco“ mě na ní lákalo už tehdy. Nejintenzivnější a nejzásadnější pro mě bylo období čtyř let na střední škole, kdy jsem se v důsledku jedné velké náhody stal každodenním průvodcem a později i přítelem tehdejšího lektora angličtiny na zmiňované škole. On – jeden z mnoha cizinců, kteří přijeli objevovat naši porevoluční zemi, mi zprostředkoval tu nejlepší životní školu angličtiny. Proto také popírám to, co říkají mnozí, že se tady u nás cizí jazyk naučit nelze. Lze, jen musíte mít štěstí na ty správné lidi.

Když jsem se později, po dokončení studia na vysoké škole, rozhodoval, kam se profesně „vrtnu“, osolovila mě nabídka jedné náchodské jazykové školy, která hledala lektory. Od té doby, tedy od roku 2006, učím. Zkusil jsem i školství veřejné, střední i základní, ale nejvíce mě vždy bavila práce s lidmi, kteří si studium angličtiny vybrali jaksi „svobodně“. Jsem druh člověka, který si rád povídá, rád vysvětlí to, k čemu si lety došel sám, ale nerad kohokoli k čemukoli nutí.

GATE je pro mě výzvou. Sám jsem byl kdysi žákem pana Mouchy, proto je mi teď ctí pokračovat v tom, co on léta velice dobře dělal. Laťka je nasazena vysoko, každý jsme trochu jiný, ale snad se mi podaří navázat na tradici školy, která neláká na pozlátko, ale na kvalitu.