Route 66
V rozhlase, zvlášť posloucháte-li Country rádio, v různých filmech a pořadech můžete každou chvilku zaslechnout zmínku o silnici 66 (Route 66) a nejen to, u nejrůznějších benzínových pump, a to nemluvím o Spojených státech, ale o České republice, můžete najít různé předměty se symbolem Route 66, od přívěsků na klíče a vody po holení až po hrnky na kafe, diáře, samolepky a mnoho dalších. Existuje u nás i internetový obchod se suvenýry na téma Route 66 - KLIK SEM.
Možná vás napadlo: "Co to vlastně je ta Route 66?". Zpočátku obyčejná dálková silnice spojující Chicago a Los Angeles, která byla dána do provozu ve dvacátých letech minulého století, a která se časem stala legendou. Vedla z Chicaga přes Missouri, Kansas, Oklahomu, Texas, Nové Mexiko a Arizonu do Kalifornie, kde v Los Angeles končila. Bez několika kilometrů byla dlouhá 4000 km, nebyla to žádná dálnice, byla to obyčejná dvouproudovka a vedla středy měst.
Proč se z ní stala legenda? Snad proto, že spojovala Středozápad se Západem (dodnes je touhou mnoha lidí projet Ameriku od východu na západ), že vedla do Los Angeles, města filmových snů, snad proto, že po této trase cestovaly desetitisíce Američanů za prací do Kalifornie, snad proto, že pro mnoho tisíc mladých amerických mužů, kteří padli ve válce Tichomoří to byla poslední silnice, kterou kdy projeli a snad i proto, že od Texasu dál do Kalifornie vede tou typickou krajinou, jakou si představujeme, když se řekne "daleký Západ".
Podél této silnice vznikla spousta hotelů, hotýlků, motelů, vykřičených domů, obchodů a obchůdků se vším možným, kin, benzínových pump, autoopraven a spousta jiných podniků, na nichž bylo možno něco vydělat. Časem tak vznikla celá subkultura Road 66, vznikaly o ní písně, byla zmiňována v různých románech, začalo se jí přezdívat "Matka cest" (Mother Road) či "Cesta slávy" (Glory Road) nebo "Hlavní ulice Ameriky" (Main Street of America).
If you ever plan to motor west
Travel my way, the highway that's the best.
Get your kicks on Route 66!
...
Dnes tato silnice již v souvislé délce neexistuje, pouze dílčí úseky, které jsou nazvány "Historic Route 66" a jsou i dnes lemovány nejrůznějšími motely, hotely, bary a jinými atrakcemi.
Projet si Route 66 je snem snad každého pravověrného motorkáře. Pokud se někdy dostanete na Historic Route 66, budete potkávat celé tlupy motorkářů z USA i z Evropy, kteří si to pěkně užívají.
Já sám jsem jel po Route 66 mnohokrát, nejčastěji to bylo po mezistátní dálnici č. 40 (Interstate 40), na cestách po Novém Mexiku, Arizoně a Kalifornii, protože tato dálnice vede často v trase původní Route 66, poprvé to bylo v roce 1992, zatím naposled v roce 2009.

Santa Monica, Kalifornie, na samém konci Route 66
(Foto J. Moucha 1992)

Church Rock u města Gallup, Nové Mexiko, krátká zastávka na cestě po Historic Route 66
(Foto J. Moucha 1995)
Dálnice I-40 u Flagstaffu, Arizona, vede přesně v trase původní Route 66
(Foto J. Moucha 2005)
V roce 2005 na cestě z Williamsu (Arizona) přes Flagstaff do Albuquerque (Nové Mexiko) po dálnici č. 40 jsme (společně s mým klientem - byl jsem tam pracovně) neodolali cedulkám "Historic Route 66 - první odbočka vpravo", sjeli jsme z dálnice a jeli pár desítek kilometrů po oné legendární silnici. Bylo před Vánocemi a tak se na nás z každého sloupu šklebil Santa Claus.
(Foto J. Moucha 2005)
(Foto J. Moucha 2005)
(Foto J. Moucha 2005)
(Foto J. Moucha 2005)
V roce 2009 jsme jeli po trase původní Route 66 (I-40) na cestě z Williamsu do Kingmanu v Arizoně, kde jsme z ní odbočili na Las Vegas. Mimoděk si uvědomuji, že právě dnes, 8. listopadu, kdy tento článek píši, je to přesně na den pět let.
(Foto J. Moucha 2009)
Spoustu zajímavých informací o Route 66 najdete TADY nebo TADY.
Jan Moucha, 8. 11. 2014