Skryté přírodní krásy Ameriky

O Grand kaňonu v Arizoně, o Yellowstonském národním parku ve Wyomingu či o Yosemitském národním parku v Kalifornii slyšel snad každý, kdo se trochu zajímá o zeměpis Severní Ameriky. Tisíce Čechů létají každoročně do USA na návštěvu známých , příbuzných nebo jenom za poznáváním krás amerického jihozápadu, které známe z mnoha amerických filmů.  Tisíce Čechů navštěvují (ať již na vlastní pěst nebo s cestovními kancelářemi) notoricky známá místa a národní parky.

Ve Spojených státech a Kanadě však existuje mnoho míst, jejichž krása bere dech,  a přesto nikdy nebyly vyhlášeny národním parkem ani přírodní památkou. Mnohdy nejsou ani na mapě, a dozvíte se o nich jenom náhodou. Dostanete-li se tam, jste tam obvykle úplně sami. V takových místech se vás zmocní zvláštní, nepopsatelný pocit, který asi zažívali první objevitelé těchto končin nebo Indiáni, kteří je často považovali za tajemná nebo posvátná.

Jedno takové místo jsem objevil pomocí Google Earth poblíž silnice č. 160 u vesnice Tuba City (název zní sice honosně, ale je to pár domků v jinak nehostinné polosuché poušti)  v severní Arizoně v rezervaci Indiánů kmene Navaho. Po této silnici jsem v posledních dvaceti letech jel nejméně čtyřikrát a nikdy mě nenapadlo, že pár kilometrů od ní je místo, které by všude jinde na světě bylo přírodní atrakcí. Jmenuje se Coal Mine Canyon a vypadá to tam takhle.

Nikdy jsem tam nebyl, ale až pojedu po silnici 160 popáté, nenechám si to ujít.

Další takovou oblastí, o níž většina turistů  ani většina Američanů nikdy neslyšela, je San Rafael Swell (Výzdvih San Rafael) podél dálnice I-70 ve střední části státu Utah. Jedná se o zcela liduprázdnou, nepřístupnou,  málo prozkoumanou, suchou a skalnatou oblast o velikosti zhruba 120 x 70 kilometrů. Přestože jsem měl možnost do ní v roce 2009 jen zběžně nahlédnout z dálnice, stála by určitě za bližší seznámení.

Foto Jan Moucha (2009)

Foto Zdeněk Farský (2009)

Foto Jan Moucha (2009)

V západní části státu Wyoming se táhne jihovýchodním směrem řetězec hor vysokých okolo 4.000 metrů nad mořem, tedy stejně vysokých jako nejvyšší partie Alp. Tento řetězec se jmenuje Wind River Range, je dlouhý 160 km a široký okolo 50 km. Vévodí mu Gannet Peak s výškou  přes 4.200 m nad mořem. Pohoří je rozeklané, divoké, neobydlené a téměř nedostupné. Je v něm spousta divoké zvěře včetně medvědů, vlků, pum a ostatních dravců. V dávných dobách se v něm občas potulovali Indiáni kmene Šošonů  a v předminulém století tam zabrousil i stopař Jim Bridger ze známé písničky o Sedmé kavalerii („…říkal to Jim Bridger: Já měl jsem v noci sen, pod Sedmou kavalérií jak krví rudne zem…“). Autem se dá zajet pouze na jeho severozápadní konec k jezerům Green River Lakes, dál už musíte pěšky, …dokud to ovšem jde.

Na obzoru Wind River Range

Foto Hana Mouchová (2005)

Takhle bychom mohli, pokud jde o území USA, pokračovat ještě dlouho. Přesuňme se však poněkud na sever, do severní části provincie Britská Kolumbie a do oblasti Severozápadních teritorií a Yukonu. Tady jsou místa, která se vymykají veškerým představám nás Středoevropanů, které o opravdové divočině máme. Většinou jsou dosažitelná pouze hydroplánem nebo pěšky. Jen pár příkladů za mnoho dalších.

Divočina Nahanni River v Severozápadních teritoriích v Kanadě

Velký kaňon řeky Stikine v severní Britské Kolumbii

Pro zajímavé video klikněte SEM.

Údolí řeky Wokkpash v severní Britské Kolumbii

Takových míst, kam nejezdí cestovní kanceláře a o nichž se málo ví, je na severoamerickém kontinentu plno. Na to, abychom je mohli navštívit všechna, bychom potřebovali několik životů....

Jan Moucha, Říjen 2012