"Dobrá znalost angličtiny je v dnešním světě klíčem k úspěchu. Úspěch ve škole, v práci, v podnikání i ve společenském životě závisí na naší schopnosti používat ji správně, sebejistě a přesvědčivě". Těmito slovy začíná svojí předmluvu velký výkladový slovník "Word Power".
Vaše volba začít se učit angličtinu (a to v jakémkoliv věku) nemá alternativu. Vlastně má: neučit se angličtinu. V takovém případě se však sami dobrovolně odsuzujeme k doživotnímu vězení naší, byť sebekrásnější, mateřštiny. Proč vězení? Uvažujme společně: Česká republika má 10 milionů obyvatel. Nepočítám-li Čechy žijící v cizině, vyplývá z toho, že česky hovoří 10 milionů lidí.
Aglomerace města Mexico City má asi 23 milionů obyvatel, metropolitní oblast New Yorku má 19 milionů obyvatel, aglomerace Tokio má 27 milionů, Sao Paulo 19 milionů, oblast kolem Sanfranciského zálivu v Kalifornii přes 7,5 miliónů ...
Sanfranciský záliv – okolo tohoto zálivu žije 7,5 miliónů lidí,
to je tolik jako tři čtvrtiny obyvatelstva České republiky (Foto J.M.)
Všichni Češi od Aše až po Ostravu by tedy zabrali necelou polovinu města Mexico City nebo polovinu New Yorku či Sao Paula nebo něco málo přes třetinu Tokia.
"Málo nás, málo nás, ..." zpívá se v jedné říkance, a nic na tom nezmění ani skutečnost, že můžeme ještě komunikovat s pěti miliony Slováků, vlastně čtyřmi, protože maďarským a romským Slovákům beztak nerozumíme.
Navíc, naše mateřská řeč je jazykem nesmírně složitým. My si to prakticky neuvědomujeme, ale cizinci nejsou (až na malé zářné výjimky) schopni jej zvládnout. A proč taky? Aby mohli komunikovat s nějakými deseti miliony lidí, kteří by mohli žít v jedné jediné čtvrti jednoho jediného většího města?
Na angličtinu s pěti koncovkami, dvěma pády, přirozeným rodem a neměnným přídavným jménem, jíž hovoří více než tisíc milionů lidí, a která je úředním jazykem nebo jedním z úředních jazyků téměř v polovině všech zemí světa zkrátka, i při veškerém vlastenectví a národní hrdosti, nemáme.
A když už se trochu rouhám vzhledem k naší nepochybně krásné, pružné a zpěvné češtině, neodpustím si ještě jednu poznámku: Pan Jan Werich, jehož osoby si nepřestanu vážit, a jehož texty a literaturu miluji, prý kdysi řekl, že žádný jazyk na světě nedokáže říct: "Krásňoučké červeňoučké jablíčko". Zde se pan Werich mýlil. Dokáže. Alespoň angličtina určitě!
Znalost angličtiny je v dnešním světě klíčem k úspěchu. Rozhodli jste se, že se ji naučíte, a já udělám všechno, co bude v mých silách, abych Vám v tom byl dobrým pomocníkem.
J.M.
Aktualizace dne 07. 09. 2005